Zaječí skok (Hasensprungbaude)
Dělá mi radost, když se původní názvy chat zachovávají. A u této chaty jsme toho svědky. Nádherná chata, nádherné místo…
Jeden z návštěvníků mých stránek (nepřeje si být jmenován) mi napsal tuto krásnou vzpomínku:
"Humornou vzpomínku mám na chatu „Zaječí skok“ (otec jí říkal Chata na zaječím skoku). To mě otec, jako žáka třetí nebo možná čtvrté třídy jesenické národní školy vzal sebou na pstruhy na místním potoku. Na začátku údolí si v hájovně od hajného vyzvedl klíč od chaty s tím, že provede kontrolu, jak je chata udržována. Obvykle na chatách kontroloval, je-li naštípána zásoba dřeva a hlavně se zlobil, když snad kolem chaty rostly kopřivy. Slunko na ni nemůže svítit a dřevo vlhne a hnije. Když jsme po lovu pstruhů před polednem přicházeli k chatě, okenice i okno byly otevřené a klíč měl otec v kapse. Otec opatrně zboku přistupoval k otevřenému oknu, ale když do něho nahlédl, viděl jsem hned, že jeho pohled změkl. Já jsem byl malý, do okna jsem neviděl, ale ukázalo se, že na protější dvojposteli byl chlapec s děvčetem. Když se jich otec ptal, co tam dělají, řekl chlapec, že je večer zastihla bouřka a tak vylomili okenici a schovali se v chatě. (Přitom v noci ani nekráplo.) Otec pro to neměl pochopení a začal se ptát na jména. Když jsem zaslechl hlas toho děvčete, vytáhl jsem se nahoru, podíval dovnitř a říkám otci: "Tati, na jména se ani nemusíš ptát, to je naše katechetka". Ta měla nějakých 25 roků. Tak to nakonec dopadlo dobře, ani je nevyhnal, ale nařídil, že se musí hlásit u hajného a zaplatit za opravu vylomené okenice a okna a řádně uklidit. Vím, že to pak otec kontroloval a že to splnili. S katechetkou jsme to pak v náboženství neprobírali, ale od té doby jsem v náboženství neměl žádné problémy".
Další fotografie zde:
www.zonerama.com/lovcha/Album/6154846?secret=6HpjjXB0sy1K3SDFqaXk1R30O
