Dembauda
Chata Na Hrázi, Dembauda, v místním nářečí původních obyvatel Dämmbaude, přirostla nejvíc k srdci Oty Bouzka. A tak s jeho svolením připojuji text, který bude obsahovat jeho připravovaná knížka Lovecké chaty vypravují. Kdo jiný by dokázal tak zasvěceně popsat atmosféru chaty a jejího okolí.
"Zapití úspěšného lovu a první ťuknutí plnou skleničkou není žádná záminka k opíjení. Naopak, je výrazem uctění zvěře.
Krb na chatě v českých mapách zapsané jako chata Na hrázi, které však našinec neřekne jinak než Dembauda, dodává největší světlé místnosti správnou a snad i potřebnou atmosféru. Jiskry z krbu občas vystřelí, hlasitě praskne suk a živé stíny plamenů malují po stěnách super moderní obrazy. A přesto klasika v chatě zůstává. Žhavé dřevo nejenom že podsouvá blahodárné teplo, ale také voní, občas dokonce pohovoří a aby ne. U vyprávění loveckých zážitků právě oheň přece chybět nemůže.
DEMBAUDA, které zkoušeli říkat i chata Na hrázi, byla mojí jedničkou. Novodobý název se neujal a já na téhle podlouhlé chatě přebýval nejčastěji. Přízemní stavba z trámů i kamenů má tři místnosti. Ložnici, na chodbě dokonce splachovací záchod, kuchyňku se špajzem a hlavní místnost s krbem. Dostala za mého fořtování novou podlahu, stoly a lavice. Moc pěkná, ze všech našich loveckých chat jednoznačně nejlepší. Stojí na konci údolí Skalního potoka, daleko od lidí až u hranic polesí i lesního závodu. Dodnes mně nejvíc chybí. Všechno je jinak. Dembaudu mají v pronájmu lovci platící za nájem revíru. Zbytečné brečet nad rozlitým mlékem, ale kdysi z toho, co z chaty udělali, jsem se prvně málem opravdu rozbrečel a vzápětí šíleně rozčílil. Od sekání dřeva vylámali u krbu břidlicové obložení, stoly srazily, lavice naházeli na ně a v našem kdysi super „obýváku“ složily haldy pytlů s krmením pro zvěř. Hleděl jsem na zdevastovanou nejenom chatu, ale i na znevážení naší práce, o penězích nemluvě. Prostě svrab a špína, ukázka onoho obligátního přesvědčení, že zaplatím-li, mohu si dělat, co chci. K nepochopení! Majetek pořád patřil státním lesům, ale revírník se nestaral! Ještě štěstí, že mám v sobě z téhle chaty zachované hezké vzpomínky, co tu hrůzu trochu tlumí. Tehdy jsem se právě tam loučil po deseti létech s celým kolektivem polesí. Povýšil jsem na hlavního inženýra lesního závodu a ženské to obrečely. Děkuji ti, milá Dembaudo!"
Fotografie zde:
www.zonerama.com/lovcha/Album/6154510?secret=6BOJ6MS4BJGo9Q3174jt5KEC9
