Dykova chata
Ota Bouzek o ní napsal:
"DYKOVA CHATA
Všiml si někdy někdo, s jakou nadějí shlížejí horské bystřiny k nebesům? Zrcadlí se navzájem, a ta hra se jim moc líbí.
Už sám pobyt na lovecké chatě hluboko v lesích, v kopcích blízko nebes či u bystřin v údolí, je úžasný zážitek. Mimo jiné přináší i nenapodobitelnou atmosféru dlouhých večerů. Při svíčce, při petrolejce a s teplem vydechovaným kamny, nadchází čas k vyprávění všelijakých příhod. Velká většina z nich je zcela přirozeně rámována vášní zvanou myslivost.
DYKOVKA, ona výstavnější sestra chaty Střelecké, se pyšní velkou verandou, kterou tři čtvrtě dne hřeje slunce. Vítala mnoho loveckých hostů, viděla hodně jeleních hlav na smrkových větvích, spolykala spousty nikotinu i shořelého vosku, vyslechla nepřeberně loveckých příběhů i myslivecké latiny. Patro se, co pamatuji, nevyužívalo. Chlapi si vystačili s kuchyní a ložnicí. V obou jsou postele, obě dobře vyhřála kvalitní kamna. Do této, jako úplně první chaty, jsem za loveckým hostem přišel, co by čerstvý polesný. Také jsem na chatu, po zesnulé babičce, dovezl dva noční stolky, skříň a ozdobné zrcadlo. Vše pěkné a s mosazným kováním. To zmizelo prvně, záhy pak i zrcadlo. Smutné. Ani v osmdesátých létech nešlo chaty po všech hostech přebírat, ani nevím, kteří rekreanti kradli. Myslivci to nebyli. Ale potkávaly nás tam mnohem příjemnější věci. Třeba, když Dykovka, voněla každý podzim, třikrát po sobě, klobásami. Anebo …"
Další fotografie zde:
www.zonerama.com/lovcha/Album/6154582?secret=ItU6m71J1jGL9U79Vn3u211lA
