Františkova chata (Na Františku)
Z obce Železná jsem se vydala neznačeným chodníkem, pak starou lesní cestou, najít chatu Na Františku. Přes kraťounké bloudění jsem k chatě nakonec došla. Je zmodernizovaná, na ráně, dostupná autem. Mnozí na ní prožili jistě nezapomenutelné chvíle…
Ota Bouzek o ní napsal:
"FRANTIŠKOVA CHATA
Ignorujeme živočichy, pomíjíme rostlinné systémy a ničíme okolí, les, krajinu, přírodu, zeměkouli. Svět se zbláznil. Ne svět ne, to my, lidé!
Oheň občas vychrlí shluk jisker. Pak, když špalky nějakou chvíli žárem neprskají, z červeného sněžení zase ubere. Je živý, nesmrtelný a k lovcům na chatách zákonitě, tenhle již pravěký zdroj tepla, patří. Svoji přirozenou podmanivostí přitahuje pohledy horalů i lovců. Krásně se při žlutomodročervené kulise, při stínohrách, poslouchají myslivci vyprávěné příhody.
FRANTIŠKOVA chata je sestrou Suchohorské chaty, půdorysem byly téměř stejné. Po jakém Františkovi nese chatka jméno, jsem nezjistil. Díky špatnému komínu s často neposlušnými kamny a jenom po deštivých dnech funkční a daleko vzdálené studánce, to při příchodu nebylo úplně ono, ale horal na pohodlí až tolik nedbá. Po vyvětrání dýmu z frkajícího sporáku, dýchlo na lovce první teplo, nalila se a polkla stopka ostré, otevřelo se pivo, zasedlo kolem dlouhého, věkem zvrásněného stolu a někdo pravil: Tak, chlapi, na Lovu zdar! – hned jsme byli ve svém živlu. Co chata vyslechla řečí o lovech, co i tady vyhořelo svíček za nekončících nocí, ojojoj! Nebylo daleko k Psím hlavám nebo do Kančí leče, lovecky nejenom dobrých, ale i skalními útvary zajímavých lokalit. Mnohokrát Františkova voněla gulášem při jarních „dodělaných“, poděkování ženským z pěstební činnosti a v šedém ránu ještě před lovem kávou a první cigaretou. Slavívala úlovky spolu s lovci, pronikala jim do duší a zůstávala tam. Stojí na velkém lesním palouku, dobře příjezdném místě, takže o letních prázdninách ji větraly rodiny s dětmi na dovolené."
Fotografie zde:
www.zonerama.com/lovcha/Album/6153396?secret=1a515eF4SRYK33jVwyJyXPOiC
