Právě proto, Michale, že někde se už chaty dohledat dají, nemám v úmyslu uvádět souřadnice ani umístění chat na mapách. Chatám by neprospělo, kdyby se staly cílem většího množství lidí. Já sama pracně chaty vyhledávám na několika mapách. O to víc mě pak baví chaty hledat v reálu. A takových "bláznů" je naštěstí jen pár, a tak snad chatám nijak neubližujeme.

Moc děkuji za vytvoření až kouzelného místa vrátilo se mi dětství překvapilo nás že je otevřena a chovali se z úctou a obdivovaly umění a vychytávky.neverila jsem že ještě v dnešní době najdu místo kde se zastavil čas a není signál.dekuji za kadiboudu má vše potřebné vodu místnost a klid.dekujem

Zdravím, Zuzko,
Pěnčíkova neboli Zdenina neboli "Moje" chata je mou srdeční záležitostí a jsem ráda, že to na chatě funguje tak, jak funguje :-).
Tam je ideální prostředí pro zpomalení života, kterému se teď učím...

Vážená paní Zdeňko, ač původem z jiné části naší země, žiji v kraji pod Jeseníky již od roku 1985. Za tu dobu jsem poznal, že není krásnějších hor u nás. Jeseníky mám prochozené za ta léta křížem kráž, ale stále nacházím řadu nových a krásných míst. Vaše dílo o horských boudách je další inspirací pro hlubší poznání historie Jeseníků. Velice Vám děkuji!

Zdravím Vás, Zdeňku,
se vztahem k Jeseníkům jsem na tom stejně. Jen jednou jsem na moment zaváhala. Bylo to těsně po VŠ, kdy jsem se zamilovala do Zlína, protože přímo nad městem měli umělý lyžařský svah. Na VŠ jsem si jako tělocvik vybrala lyžování, a to jsme po oba semestry praktikovali na umělém svahu. Představa, že budu moci lyžovat v průběhu celého roku, byla tehdy pro mě velmi lákavá. Pracovní místo jsem již měla ve Zlíně přislíbené, ale ne ubytování. A pak jsem naštěstí dostala pracovní nabídku přímo v Šumperku, a tak jsem zůstala věrná naším horám.