Ano, tak to kdysi fungovalo...

Uvodem dekuji pani Jordanove za krasne stranky o loveckych chatach.Na Jelence, jak jsme teto chate rikali,jsem prozil nadherne detstvi spolu se svymi bratranci v 70 a 80tych letech.To jeste chata byla v hlubokem lese.Mela nadherna zelena kachlova kamna,utulnou kuchyni s velkym stolem,drevene steny popsane prebyvajicii nekdy od 40tych let,petrolejove lampy,jidlo v okenicich a sklipku....Vzpominam na tury na Vozku,Keprnik,Serak ,cestu kolem Johanky,Volskou louku,Durasku.Na vychody slunce z Vozky,na bobriky ktere jsme podstupovali v lese,na nezapomenutelne rije ktere se odehravaly cca 50m od chaty.Na lesniho Skrivanka z Branne.Snad najdu nejakou fotku kterou bych vam mohl prispet do galerie.Byla to krasna doba:-)

Přesně, jak píšete, Jirko, byla to z tohoto hlediska krásná doba... :-)

Na Arinku a naše společné chvíle na Formance si také mlhavě pamatuji, ale dobře si pamatuji jak si s Olinkem hráli u mlýnku na potůčku (mám dojem že na výrobě se podílel i můj tatínek) a oni mě nechtěli mezi sebe, do své hry a já bečel (plakal) někde v borůvčí a musela mě potom k velké nelibosti chlácholit má starší sestra Karla. Lestli ještě budete hovořit s p. doktorkou mohla by si pamatovat i tyto drobné epizodky. Od 23.5. budu v Šumperku dva týdny na dovolené mé milované družky, možná se někde potkáme. Zdravím. Michael. P.S. Ty modré kropenky si také pamatuji, jen jsem nevěděl na co to je.

Michaeli, vaše vzpomínky jsou velmi milé. Já bych vás nenechala plakat a hrála bych si s vámi :-).
Těším se na setkání. Snad bychom mohli navštívit i místo Červené boudy.