Na Arinku a naše společné chvíle na Formance si také mlhavě pamatuji, ale dobře si pamatuji jak si s Olinkem hráli u mlýnku na potůčku (mám dojem že na výrobě se podílel i můj tatínek) a oni mě nechtěli mezi sebe, do své hry a já bečel (plakal) někde v borůvčí a musela mě potom k velké nelibosti chlácholit má starší sestra Karla. Lestli ještě budete hovořit s p. doktorkou mohla by si pamatovat i tyto drobné epizodky. Od 23.5. budu v Šumperku dva týdny na dovolené mé milované družky, možná se někde potkáme. Zdravím. Michael. P.S. Ty modré kropenky si také pamatuji, jen jsem nevěděl na co to je.

Michaeli, vaše vzpomínky jsou velmi milé. Já bych vás nenechala plakat a hrála bych si s vámi :-).
Těším se na setkání. Snad bychom mohli navštívit i místo Červené boudy.

Ahoj Zdeni, nevíš proč tato chata zanikla, co se přihodilo? Byli jsme tam předevčírem a už po ní není ani ta hromada suti, už nejde ani poznat, kde stála... Dokazuje to, jak je dobře, že tyto stránky děláš, takhle se na ty chaty nezapomene... díky

Ahoj Jani,
něco jsem o osudu Heluš věděla, ale zapomněla jsem... Tak, až si vzpomenu, dám vědět :-)...

Díky za nádherné stránky. Jeseníky a horské chaty to je moje srdeční záležitost. Stále mě baví objíždět neznačené cesty a pátrat po stavbách našich předchůdců. Ta nádhera v létě a v zimě na Furmance , Františkově myslivně. Klid a ty výhledy.
Ještě jednou díky.